bavi-mne-to

úterý 7. října 2025

Ach to počasí

Minulý týden ve středu jsme s kamarádkami zase uskutečnily malý výšlap a opět nám počasí moc nepřálo. Ale i tak to bylo fajn.

Místo jsem vybrala já a to nedalekou obec Bohdašín, kde jsem trávila veškeré prázdniny v době dětství. V sedmé třídě se ze mně stala ,,dáma"
a prázdniny u babičky už pro mne nebylo to pravé ořechové :-)))

Na Bohdašíně jsem měla babičky dvě. Hořejší a dolejší. Měla jsem ráda obě, ale u té hořejší (mamka mojí mamky) jsem byla víc zvyklá. Vyplynulo to z toho, že v pěti létech jsem u ní hodně pobývala, mamka tenkrát měla zdravotní problémy. Dědové v mém životě nefigurovali. Mamčin otec zemřel, když jí byly 4 roky a taťkův otec, když mně bylo 6 měsíců.

Tady jsem si tedy ty prázdniny užívala. Naproti bylo stavení příbuzných.
Byla to poslední stavení na kopci, který se k nim musel vyšlapat.
Obraz od mého otce.

A teď už k našemu šlapání. Po vystoupení na zastávce busu
jsme se vydaly kolem tzv. haldy a došly jsme k bývalé škole a pomníku.
Ve škole v červnu r.1942 ukrýval místní řídící radiotelegrafistu Jiřího Potůčka.
Zmiňovala jsem se o tom už v příspěvku o Končinách.

Školu jsem nevyfotila, kamarádka fotky neposlala., Takže jen pomník, který je naproti. Je to tzv. Památník vysílačky Libuše.

Došly jsme na náves, kde stojí kaple Nanebevzetí Panny Marie.

Tu jsem fotila tak o měsíc dříve, kdy jsme kolem projížděli s manželem.

Kaple byla postavená v roce 1862. S boční strany je socha sv. Jana Nepomuckého.

Nakouknout do kaple se dá postranními dveřmi a vypadá to tam moc dobře.

Dojít k bývalé chalupě mojí hořejší babičky by bylo trochu náročné a tak jsme to vzaly s kopce dolů k rybníčku Janouch a odtud směr Červený Kostelec.

V Č.K. jsem byla překvapená novými schody ke kostelu a opravou opěrných zdí. Když jsem kostel v létě fotila, říkala jsem si, že by bylo potřeba s tím něco udělat. Nevypadalo to dobře. Takže už je to uděláno, už je to hotovo.

Potom už jenom malé občerstvení a autobus nás dovezl domů.

Konec minulého týdne přinesl u nás přízemní mrazíky, takže moje květena na zahradě dostala pořádnou facku a já vše postupně likviduji. Zbyla mi jen odolná kvítka.

Prostě je tady podzim se vším všudy.

Mějte se všichni hezky, mějte pěkné dny.

Moc děkuji, že sem ke mně nakouknete.

Hanka

pondělí 29. září 2025

Risk je zisk

Víkend vzhledem k počasí vyšel. Ovšem dny minulého týdne nebyly zrovna to nejlepší.

S kamarádkami jsme měly už delší dobu naplánovaný termín návštěvy kostela v Neratově.

Takže ve čtvrtek jsme se tam vypravily. -Jela dvě auta - řidiči - manželé dvou z nás.

Čtvrteční ráno bylo u nás hodně nevlídné, hodně větrné. Ale řekli jsme si : risk je zisk.

A dopadlo to celkem OK.

Nejprve jsme stavili v Bartošovicích v Orl.h. u kostela sv. Jana Nepomuckého. Kostel pro někoho zanedbaný, ale on do sebe něco má. Docela bych se ráda nějaké akce, která se tam koná, zúčastnila. Ale přeci jenom už je to pro mne tak trochu z ruky. Tak jsme obhlédli, co jsme mohli a pokračovali v cestě.

Kostel vznikl v letech 1708–1712 z původní hřbitovní kaple. Postaven byl Carlem Antoni Reinem z Rokytnice, Italem, usazeným v Rokytnici v Orlických horách, který se roku 1730 zabil při stavbě kostela v Neratově. V roce 1770 byl kostel rozšířen a byla přistavěna věž.

Od roku 2012 je kostel chráněnou kulturní památkou České republiky.

A potom už Neratov.

Dám se jen několik fotek, protože kostel je natolik známý, že
je zbytečné se o něm dlouze rozepisovat a fotkami vás zahlcovat. Kdo neví, najde si na netu.

Je to zážitek vidět vše na vlastní oči.

Prošli jsme si ještě hřbitov pod kostelem a okoukli nějakou tu chalupu,

míjeli jsme pivovar. Počasí nám do té doby přálo.

Ale potom už začaly padat kapky deště, takže jsme nasedli do aut

a jeli domů.

Určitě by bylo lépe být tam se sluncem nad hlavou,

ale i tak mohu říci, že to byl moc pěkný výlet.

A co jinak ?

Letos v našem okolním lese si houby hrají na schovávanou. Nerostou.

Ale člověk nezakopne ani o prašivku. Tak jsem jich pár uháčkovala.

Jasně, že to budou dárky, co jiného.

Těch dýniček, které jsem sem dávala minule jsem dodatečně uháčkovala

ne šest, ale osm.

Takže podzim vítám s plnou vervou.

Hezké dny u vás, moji milí !

Hanka

Díky za váš čas, který věnujete k nahlédnutí sem ke mně.

úterý 23. září 2025

A podzim je tady

Z letního víkendu jsme včera naskočili do podzimního dne. Vyšla předpověď počasí a v kalendáři je 22.9. označeno jako první podzimní den. Za mé školní docházky jsme se učili, že je to o den později :-).

Včera

Včera odlétla vnučka Hanka po své 14denní dovolené zpátky do Saudské Arábie. Pobyt si opět o rok prodloužila.

Myslím, že si těch několik dní tady užila. Dovolenou si vyjednala hlavně kvůli své kamarádce, které se narodila malá Viktorka (jak jsem už minule psala).

Ale stihla i povídání o své práce v SA u nás v sále loutkového divadla, sešla se s kamarády a kamarádkami, vrátila se do role redaktorky našeho televizního Účka a střihla si reportáž z místního fotbalového utkání, zajela si do Prahy na vinobraní,do divadla, sešla se tam s další nerozlučnou kamarádkou. V minulém týdnu jsme spolu zajely do Trutnova za druhou vnučkou a udělaly jsme si pěkné odpoledne.

V neděli se přišla rozloučit. V říjnu má narozeniny, takže dostala dárek v předstihu. Je těžké jí něco kupovat, ale něčím na ozdobu ji člověk nezklame. :-)

A včera brzy ráno taxikem odjela do Pardubic, odtud vlakem do Vídně a pak už letecky do SA.

Takže máme ten podzim. Přijala jsem ho tedy za svůj a na okno už udělala první podzimní truhlík. Muškáty už z této strany parádu nedělaly na rozdíl na oknech ze strany druhé- do zahrady. Ještě ho musím dotvořit nějakými větvičkami ap.

Kolegyni louťačce jsem za lahvičku dobrého domácího likéru, který od ní každoročně dostávám, uháčkovala dýničky, no a psím očím tří dalších kolegyň jsem podlehla a dalších šest mi musí od háčku odpadnout. Ale jde to rychle a alespoň spotřebuji zbytková klubíčka.