čtvrtek 15. října 2026

Už jsem v klidu

 Proč takový dnešní nadpis ?

Protože..................

V neděli mi zazvonil mobil. Volá exsnacha, ale ... babi, to jsem já!
Chviličku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to vnučka Hanka.
Přiletěla jen na několik dní oslavit svoje narozeniny, která má právě dnes.
Víkend si užila s kamarádkami v Praze a tři dny pobyla doma.
Takže její návštěva u nás byla dojednána na pondělí.
S potutelným úsměvem mi předávala krabičku a já hned věděla, že to je mýdlo. Toho se už prostě nezbavím. Tentokrát je s výtažky z mrtvého moře. Do toho bych si tedy kousnout nechtěla :-).  


Povídali jsme si. Nejvíc o Saudské Arábii - těchto dní.
Ptala jsem se : Bojíš se ? Odpověděla: Bojím.
Její saudští přátele vůbec situaci, která tam je, neřeší. Odvolávají se na Aláha.

Viděla jsem na ní, že úplně klidná není. A měla v sobě obavy z letu zpátky do SA.

Ale sláva bohu doletěla v pořádku. I když let měla problematický. Let Praha-Džida, byl zrušen, funguje v létě, takže měla původně zajištěný let do Istanbulu a pak do SA. Jenže v Praze zjistila, že let do Istanbulu byl zrušen, tím padl i let do SA, takže musela najít jiné spoje. Teď už je ,, doma" a dospává tu, ne zrovna nejlepší, noc.

Nejlepší by bylo, kdyby se vrátila sem domů! Ale ono na tom, co si myslím já, vůbec nezáleží. :-)

🌸🌸

Venku to dnes vypadá dobře. I když ! Ráno už u nás byla na střechách námraza.

Na oknech u vchodových dveří už mám podzimní truhlíky.


Na zahradě se vybarvila jabloň....


Z listí indiánské borůvky jsem si jen tak vyrobila růži.



 Sem tam službu u Moliny mi nikdo nevezme.....

A tak mi ty dny jdou jeden po druhém pěkně za sebou.

Mějte se moc hezky, mějte pěkné dny !

Hanka

Díky za vaše zastavení.



úterý 6. října 2026

A je tady říjen

Krásný říjen-studený leden. 

Tak uvidíme, jak dlouho ty krásné dny vydrží.

Stále se mám na co na našich terasách dívat.
Tady ta první- větší se ještě má čím chlubit.


Tady na té druhé - menší už je podzim znát.


Houby ještě rostou, ale manžel už má zákaz. Už jich máme dost. 
Já jdu do lesa za jinými úlovky.



Nejsem jenom v lese, ráda se projdu i blízkým okolím.



Bez odmlouvání jsem s manželem sbírala kaštany pro srnky.


V sobotu jsem se zúčastnila slavnostní akce odhalení pamětní desky Richardu Morawetzovi.
Přítomni byli i potomci, kteří přijeli až z Kanady.


  Richard Morawetz (22. května 1881 Úpice, Rakousko-Uhersko – 18. října 1965 Toronto, byl rakousko-uherský a československý průmyslník, velkostatkář a mecenáš umění . Za první republiky patřil k významným osobnostem hospodářského života, v roce 1939 emigroval do Kanady.

Narodil se v Úpici, kde se rodina od konce 18. století prosazovala v různých oborech průmyslové výroby a podnikání, jako nejmladší ze šesti dětí továrníka továrníka Ludwiga Morawetze (1841-1901) a jeho manželky Berty. Absolvoval Vyšší průmyslovou školu v Liberci, kde vynikal zejména v chemii.

Spolu se starším bratrem Moritzem se od mládí zapojil do vedení rodinných podniků, kterými byla Úpická přádelna a tkalcovna juty, i když měl ambice stát se učitelem chemie. Morawetzové patřili k předním producentům textilu ve východních Čechách. Ke svým textilním továrnám připojovali i další průmyslové aktivity jako kamenouhelné doly nebo elektrárny.

Na náměstí stojí tzv. Morawetzova vila. Dlouhou dobu sloužila jako internát, potom byla prodána a teď má opět nového majitele. Snad jsou tam plánovány byty. 


Ne každý den je však svátek.

Velmi nás zasáhla smrt našeho souseda. Vyježděný cyklista, který na kole projel mnoho zemí, měl velkou nehodu. Bylo to zlé a když už to vypadalo k lepšímu tak...embolie. Bylo mu 56 let. Byl to spolužák našeho syna a přes plot našich řaďáků náš soused.

Přečetla jsem tyto dvě knížky. Podle názvu by člověk mohl předpokládat, že jde o něco spíš ,,sladkého", ale ne. Sice tam něco lásky je, ale děj obou mne zaujal.


Určitě si zatím hezké dny užíváte.

Mějte se hezky a moc děkuji za vaše zastavení.

Hanka




úterý 22. září 2026

Lázně

 Minulou středu jsme se kamarádkami vypravily do lázní.

Kam ?

Do Velkých lázní Běloves.

V srpnu proběhlo otevření obnovené budovy lázní.

Cílem města je postupně vrátit Velkým lázním Běloves nejen jejich historickou krásu, ale především skutečný lázeňský život a využití zdejšího největšího bohatství - přírodní minerální vody.

Jedna z nejvýznamnějších lázeňských staveb v Bělovsi prošla obnovou za více než 24 milionů korun včetně DPH. Obnoven byl také prameník minerální vody IDA a uvnitř vznikla nová stálá expozice věnovaná historii lázeňství, zdejší minerální vodě i společné lázeňské tradici česko-polského příhraničí. Stavba je součástí česko-polského projektu Balneum Glacensis, který propojuje Náchod s lázeňskými městy Kudowa-Zdrój a Polanica-Zdrój




Okolní terén se upravuje a dle plakátů, kde je konečný stav vyobrazen,  to zcela určitě bude vypadat pěkně. Nevím proč jsem plakát nevyfotila.

V těsné blízkosti se nachází  prameník Jakub, kde si obyvatelé docházejí s nádobami pro minerální vodu. Pamatuji se, že se prodávala v obchodech v lahvích minerální voda IDA-běloveská kyselka. Byla dobrá.



Ale i takovéto budovy jsou zde k vidění. Toto je Muzeum lázeňství. Snad dojde s obnovou i na ně.

Některé budovy vzaly už i za své. Ale je dobře, že se tyto lázně obnovují.


Pokud vás historie těchto lázní zajímá, na netu jsou informace dohledatelné.

(vikipedie a jiné)

S kamarádkami jsme se stavily ještě v Malých lázních a pak jsme už vzaly zpátečku k autobusovému nádraží v Náchodě. Svým způsobem je to tam i zpět pěkná procházka.



Nedá se nic dělat, podzim je tady. Příroda si už začíná svoje barvy lehce míchat.


Při projížďce na kole jsem neodolala vyfotit si jiřiny, kterých bylo za plotem domu velké množství. Krása to byla.


Pod pergolou už s knížkou nesedím. Poslední dny se nedalo a myslím, že už těmto mým radovánkám je odzvoníno. Takže knížku do ruky beru už zase doma.


Mějte se hezky !

Hanka

Díky za vaši přízeň.



pondělí 14. září 2026

Celkem klidný týden !

 Včera tj. v neděli byl u nás doslova podzimní den. Slunce zalezlé, nebe šedivé, sem tam nějaká ta kapka deště spadla. Ale neděle minulá byla pěkná slunečná a to jsme my- loutkáři- byli moc rádi.

       Pořádali jsme zase tu naši Loutkovou zahradu a ta se k naší spokojenosti povedla.

Dětí přišlo dost, pohádky je bavily, dílničky si užily a i koupit si nějaké to občerstvení mohly.

Pomalu, ale jistě už sem tam něco podzimně přizdobím. Na venkovních dveřích, pergole a u syna na garážových vratech jsem už  sundala letní věnce a nazdobila a pověsila podzimní.

Mám koupené vřesy, ale zatím okna nezdobí. Muškátům ještě odzvoníno není.

Po těch vedrech chytly dech .

U vchodu už něco málo podzimního mám, aby si věnec na dveřích nepřipadal divně.

Rostou houby, takže suším, ale na ně nechodím. Stačí to, co přinese muž. Někdy i košíky dva.

Mám celkem klidné dny, takže i na čtení mi stále zbývá nějaký ten čas.


Takže pro dnešek je to  jen tak, aby řeč nestála.

Mějte se hezky, užívejte každého dne!

Moc děkuji za vaši návštěvu .

Hanka


 






 

úterý 1. září 2026

To bylo tenkrát

 Stále máme léto, ale nedá se nic dělat, už je znát, že to bude spíš o létě babím a podzim už v tomto měsíci usedne na trůn.

Letošní Mezinárodní folklórní festival  v Červeném Kostelci v předminulém týdnu šel tento rok mimo mne. Ale při jedné z návštěv mého rodného města jsem si nenechala ujít venkovní výstavu LOUTKOVÉ DIVADLO NA ČERVENOKOSTELECKU.

A vida je tam fotka, kde jsem i já. ( druhá zprava dole :-)

No, vždyť jsem byla členkou Loutkové scény Radost od čtvrté třídy základní školy. A věrná jsem této činnosti byla až do maturity. Pak na šest roků jsem se ,,jakoby" odmlčela. Vdala jsem se, přestěhovala, přivedla na svět naše dva kluky.

Věděla jsem, že ve městě, kam jsem se přestěhovala, existuje loutkové divadlo a tak jsem se jednoho dne osmělila, oslovila principála a bylo to. A jsem mezi tou partou dodnes. 





Když už jsem v Č.K. byla, tak mne napadlo ukázat vám dům, kde jsem se narodila a až do vdavek žila.

Dům je zrenovovaný, okna naší kuchyně nahoře jsou zazděná. Zazděný je též vchod dole do vrátnice bývalého n.p. Severografia, jehož součástí tento dům byl. Já o sobě říkám, že jsem tiskárenské dítě. Jako malá jsem tiskárnou často pobíhala :-) Otec byl litograf, pracovala tam i mamka a později i brácha. To by bylo dlouhé povídání. 

Přes bránu, která je na fotce ve stínu, jsem mnohokrát přelézala - jednou i v plesových šatech. Vrátný byl na obchůzce závodu a klíče od vchodu z přední strany domu jsem zásadně nenosila.

Původním majitelem tiskárny byl pan Josef Doležal .

Po jeho smrti se o provoz pak staral jeho adoptivní syn Antonín.

V roce 1948 došlo ke znárodnění tiskárny, v roce 1951 dostala název Grafické tiskárny a v roce 1958 to byla Severografia. Po roce 1989 Exprint. V devadesátých létech 20.století tiskárnu dědicové  Antonína Doležala prodali společnosti Helios a stalo se co se stalo. Tiskárna již neexistuje. 

Našla jsem dobový obrázek -  40. léta 20.století.

Takže asi tak !

Ale ještě sem dám knížku, kterou jsem včera dočetla. Líbila se mi.


Přeji vám pohodové zářijové dny !

Díky za vaši návštěvu tady u mne.

Mějte se hezky !

Hanka






 


 


neděle 16. srpna 2026

No konečně

 Tak jsem se konečně dočkala !

Koho, čeho jsem se dočkala ?

Můj počítač po 14ti dnech zase premává. Vaše příspěvky jsem sledovala na mobilu, sem tam napsala komentář, ale nebylo to to pravé ořechové. Mobil je dobrá věcička, ale určité záležitosti mám raději ve spolupráci s počítačem.

Nic zvláštního se za ty dny v mém životě nestalo, jen jsme se posunuli do poloviny srpna. Zatím je to pro mne volnější měsíc vzhledem k mé loutkařské činnosti. Ale v posledním srpnovém týdnu to již zase vypukne, neboť začátkem záři máme Loutkovou zahradu a tím vlastně nová sezóna pomalu, ale jistě začne.

3. srpna nám do saudského království odlétla zase naše vnučka Hanka. Dovezli jsme ji s mužem do Trutnova k autobusu do Prahy. 

Jedna fotka na památku a teď se můžeme těšit na její další návštěvu těsně před vánočními svátky.


I přes vedra se snažím květenu před domem i za domem jakž - takž udržovat.




No a pod pergolou jsem v těch horkých letních dnech často pobývala. Seděla jsem a četla :-) 
Po řadě kriminálek jsem v knihovně sáhla po lehkém letním čtení. Dalo se to.
😍 



Nevytvořila jsem nic, jen jsem si uháčkovala nové pouzdro na mobil.
Takové mám raději, nežli kupovaný obal.

Včera jsme opět na zahradě u ml. syna oslavili manželovy narozeniny a můj svátek. 
Vymínili jsme si, že žádné dárky nechceme, když tak jen nějakou sladkou maličkost. Manžel tomu teď na stará kolena propadl. Na fotce to není vidět, ale těch bonboniér je dohromady šest.
To abychom si otevřeli minicukrárnu  :-)))))


Já jsem kromě jiného přinesla ke kávě minibábovičky. Měla jsem doma už dlouho silikonovou formu a pořád nic. Tak jsem to zkusila a docela to vyšlo.


A to je asi tak pro tuto nedělní odpolední chvíli všechno.
Mějte se fajn a užívejte v pohodě každého dne!
Hanka


 
 

Už jsem v klidu

  Proč takový dnešní nadpis ? Protože.................. V neděli mi zazvonil mobil. Volá exsnacha, ale ... babi, to jsem já! Chviličku mi tr...